V některých věcech z kategorie NEOVLIVNITELNÉ se považuju za životního klikaře. Jednou z nich je i moje studium na FAMU. A v čem je skryto ono šťastné osudu kliknutí? V tom, že jsem školu dodělal fakticky v roce 2002 a s novým vedením fakulty zosobněné děkanem Michalem Bregantem se tak potkal obrazně řečeno jen ve dveřích. Od té doby se totiž na škole mnohé změnilo: Časy, kdy se učilo hlavně řemeslo vystřídaly snahy o "učení umění" a ze slavné filmové školy se tak běhemposledních pěti let stalo spíš něco na způsob druhé Filmové vědy. Nástup tohoto trendu zachytil (na podzim roku 2002) ve svém článku Komu FAMU Tomáš Baldýnský. Bylo to shodou okolností po posledním festivalu FAMU, kterého jsem se zúčastnil. Několik dalších ročníků jsem se pak festivalu vyhýbal - sentiment "vysloužilého veterána" byl vždy silnější než moje zvědavost. Až letos se mi povedlo pocitový blok překonat a pln zájmu vyrazil jsem do Archy.
Srážka mého očekávání s realitou na sebe nenechala dlouho čekat. První blok = první šok. Dvouhodinové pásmo a v něm jediný slušný film!? Dobře, dva. A oba z katedry animace: Konkrétně Radio Kebrle Zdeňka Durdila (výborný námět, napadité zpracování, slabší herecké výkony) a miniatura Jaka čas (režie: Klára Doležálková) - ani ne dvouminutový fotografický mikrofilm, pro mne nejlepší film festivalu. (!!)
Ostatní díla sdružovalo následující: špatné řemeslo, klišé nebo snaha za každou cenu provokovat.
Odcházel jsem zdeptán avšak s nadějí, že když se vrátím poslední den a počkám si na vítězné filmy, shlédnu něco opravdu kvalitního, nápaditého, filmařského. Ouha.
Přišla neděle, poslední den FAMUfestu a já znovu usedl v hledišti Archy. "Slavnostním" ceremoniálem udílení cen netřeba se zdlouhavě zabývat. Dokola opakovaná etuda na téma, co všechno se při rozdávání cen může pokazit brzo přestala bavit a už od samého začátku bylo jasné, že dobám, kdy festival uváděl Robert Tamchyna (1994) nebo Jaroslav Dušek (1999) je tato "show" vzdálená slušnou řádku humorných mil. Tedy rovnou k oceněným filmům: Maxim za Radio Kebrle nepřekvapil, ocenění dokumentu Bohdana Bláhovce z prostředí českého pornoprůmyslu Kdo chce zabít Aschley je akceptovatelné i když film je lehce zapomenutelný. Co ale naprosto nechápu je Maxim v kategorii hrané režie přisouzený studentu dokumentární tvorby Radovanu Síbrtovi za ateliérové cvičení Domácí násilí (ve filmovém ateliéru). Pokud se FAMU hodlá před laickou veřejností a na zahraničních festivalech prezentovat tímto rádobyprovokativním blábolem, který pravděpodobně vznikl přímo na místě bez předem daného scénáře (aspoň tak působí) tak tedy potěš. Film, ve kterém vystupuje mladá dívka a její dva bývalí milenci (jedním z nich je i sám režisér) by nejspíš rád aspiroval na "zajímavou a neotřelou sondu na poli milostných vztahů", ale je to jen bezdějové nedramatické plácání pseudourážek typu:" Nikdy jsem tě nepředstavil našim, protože jsem se za tebe styděl" vrcholící svázáním urážené ženy do kozelce a zavěšením jejího těla do prostoru. Nejpozoruhodnějším atributem filmu je tak nakonec prezence režiséra Síbrta v roli sebe samého a jeho slizká minietuda s
navlékáním gumových rukavic - zfleku bych ho za tento výkon obsadil do role vyšinutého psychouše.
O cenu pro nejlepší film festivalu se rozdělily dokument Piraňa a film s názvem Rula, Ticho, Čumba Ladislav, Doc. Karel Floss a další hrdinové našich demonstrací v roce 2007, jehož režisérce nezávidím popisování dývýdýček filmu. Piraňa, dokument o bulvární slovenské novinářce (ve skutečnosti osamělé lidské trosce) se shlédl v neučesaném špinavém stylu na hranici homevidea (nebo spíš za ní): režisérka Viera Čakanyová vede se svou hrdinkou intimní rozhovory a u toho by the way i drží v ruce kameru. To sice přispívá k autenticitě věci, ale řemeslo opět pláče a navíc díky absenci zvukaře na natáčení často není zpovídané novinářce vůbec rozumět. Je hezké a důležité najít silný příběh, ale pak je třeba ho ještě umět i náležitě odvyprávět, což bohužel není případ tohoto filmu. Výčet oceněných tedy uzavírá pokus o "vachkovský" dokument Rula, Ticho, Čumba Ladislav, Doc. Karel Floss a další hrdinové našich demonstrací v roce 2007...(dále už jen "RTČLD.KFadhndvr07") jehož zmatený styl (kde vše souvisí se vším) v kombinaci s hodinovou stopáží by umořil i osla natož mě a proto jsem v průběhu projekce tohoto díla ze sálu spásně dezertoval.
Takže?
...Abonenti Cinepuru a skalní přívrženci jihlavského festivalu dokumentárních filmů jsou z vývoje na škole zřejmě nadšeni.
A já?
Já si radši zase dám od festivalu na pár let oraz. Nemohu si však odpustit obligátní dědkoslintání: "...Jooo, za našich mladejch časů, to byly panečku jiný filmy...to ti povim"
Nepočítám-li letošní ročník - navštívil jsem FAMUfest desetkrát (1993-2002). Troufám si tvrdit, že tak slabé vítězné filmy jako letos, jsem na žádném z předchozích ročníků neviděl.
Jedním slovem: masakr.
Otázkou zůstavá, kde jest smrdutá psí zdechlina zakopána.
A proč vlastně nevede FAMU někdo, kdo má s tvorbou nebo výrobou filmů doopravdy něco společného...
p.s.: Irena Hejdová mě potěšila.
25 komentářů:
Ha! Právě jsme dokoukali My compjůtr a po nedávno shlédnutém ELFilmu jsme uchváceni, hurá! Jupí! Bože.
TENTO PŘÍSPĚVEK VŮBEC NESOUVISÍ S VÝŠE UVEDENÝM ČLÁNKEM!
Máte tu málo komentářů! Jste skrytý v undergroundu? Točíte? Co? Kdy to bude? JAK DLOUHO MÁME JEŠTĚ ČEKAT???!!!???
Jakub Sommer také potěšil - pro mě byly vrcholy festivalu Kebrle a Piraňa (i když souhlasím, že zvuk nebyl nejlepší), ale se zážitkem, který mi v minulosti na FAMufestu přinesly třeba filmy Jitky Rudolfové či Theodory Remundové (případně Síbrtovo MGR Manželství Gábiny a Roberta, abychom zůstali u Síbrta a dokumentů) se to srovnat nedá. Z Domácího násilí a Všetečkové opusu o demonstrantech jsem prchla už v Jihlavě. Ten první film se snaží jen prvoplánově šokovat, ten druhý jen nudit. Nechápu, proč si K. Vachek na školu vybírá jen své epigony, českému dokumentu jeden Vachek snad stačí, ne? Irena Hejdová
Milá Ireno, až se někde potkáme a konečně představíme :) můžeme na toto téma dlouze pohovořit :)
jns
Popovídejte si, děti hloupé. Špatný a zoufalý filmař a fádní novinářka, budete si pěkně rozumět. S oceňováním přihlouplých a jednoduchých filmečků pro každého můžete zhnuseni pohlížet na pseudokulturu těch, kteří se snaží dělat věci po svém, bez důrazu na jistotu. Mějte oba pěkné normalizační Vánoce.
Na FAMU jsem nastoupil již za vedení děkana Breganta a Tvůj komentář mi přijde dosti přehnaný. Myslím, že každý kameraman, střihač či zvukař by se dost urazil, kdyby se mu řeklo, že není učen řemeslo. Podle mého je, a to dost. Myslím, že umělecká škola nemá ale učit jen řemeslo, není to žádná fachschule. Naučit se točit může každý a FAMU k tomu vůbec nepotřebuje. Síla školy podle mě spočívá v tom, že umožňuje dialog, s vrstevníky a pedagogy, tedy pěstování citlivosti. Roční výsledek zastoupený FAMUFESTem mi tragický v žádném případě nepřijde. Hodně věcí se mi líbilo, hodně zase ne. Málokdy bych ale řekl, že bylo něco odfláknutého. Často bych řekl, že filmy měly značnou ambici a holt někdy to nevyšlo. Důležité mi ale přišlo, že ta ambice a snaha vyjádřit něco podstatného v nich je. Na řemesle je vždy co zlepšovat, určitě, ale film, stejně jako každé umění, není jen řemeslo. Je to taky cit, rozhled a vyspělé vnímání světa. A to se musí taky učit, trvá to samozřejmě dlouho. Zrovna p. Vachka bych neosočoval, jako pedagog je poctivý, lidsky je inspirující a jako filmař není dogmatický. Pořád mi přijde lepší, co vzniká pod vedením jeho a dalších pedagogů (Třeštíková, Janek, Gogola, Mareček, Růžičková, Adler) než můžeme vidět v TV (neproblematické snímky mající stejnou formu, ať už pojednávají o čemkoli, filmy nenutící k jakémukoli přemýšlení).
Doufám, že FAMU bude jaká je i v novém roce. Ivo Bystřičan
Ksí - ale normalizace to jsou 70.léta a já volal po FAMU let 90.tých...chtělo by to asi pár hodin dějepisu. Co radši "špatné a zoufalé" Vánoce? Vyhovuje? :)
Ivo - Jak si můžeš znovu přečíst: Karla Vachka jsem vůbec neosočoval, filmy vyráběné v TV (myslels patrně ČT) neglorifikoval.
Jen jsem napsal, že jsem shlédl nejslabší vítězné filmy ze všech ročníků FAMUFESTU (1994-2002,2007) které jsem navštívil. I před Bregantem byla FAMU místem inspirativních setkání studentů s pedagogy nebo ostatními studenty. To není žádná novinka. :)
Hehe! Slovo normalizační se přeneslo i do novověku, a i po roce 2000 něco znamená: snahu konat dobro pro masy a přinášet lidu optimismus po těžké práci srozumitelným sdělením s nejmenším jmenovatelem. Nikoli tamty Vánoce, ale ploché Vánoce. Ksí
Pro Ksí: Je vidět že jste filmovým odborníkem. Sommer má 3 Maximy z Famu Festů...plus cca 20 dalších cen z jiných festivalů. Jo, tohle dokáže jen špatnej filmař...
Myslím, že není o čem polemizovat a už vůbec nic není k srovnání. Famu a Katedra dokumentární tvorby 90 léta. V čele katedry Olga Sommerová, Jakubova maminka. Sekretářka Kopáčová, maxidomina. V čele dílen Jan Špáta, manžel Sommerové a Jakubův otčím - autorita, se kterou se nepolemizovalo. Pedagogický sbor mimo jiné Marie Šandová (vrcholem jejího umění je Křesťanský magazín), Jiří Věrčák (neumětel a agent stb George), Martin Štoll (neumětel, který pochopil, že je lepší o filmu psát, nejlépe o Janu Špátovi), Hana Jemelíková (kdotoje?), Martin Vadas (pravicový extremista silnější v řečech než kinematografii). Chápu, že se Jakubu Sommerovi po tomto rodinném podniku (a v tomto smyslu normalizovaném) stýská - ale měl by to přiznat (alespoň sám sobě). Ještě poznámka: nezpochybňuji Jakubův talent, ale ty jeho roztekle insitní rádobyvtipnosti podstatnými filmy vskutku nejsou.
Tak když už jsme se dostali tak daleko, prosím: Nazývat KDT let 90.tých mým rodinným podnikem je demagogický nesmysl podobný pomlouvačným řečem některých spolužáků, kteří o mě na začátku mého studia na FAMU tvrdili, že mi filmy točí maminka. :) U té taky vaše "katedrálně rodinné" teze končí, neboť nevím co mám společného s Martinem Štollem, Marií Šandovou, Jiřím Věrčákem či Janou Kopáčovou. O mém dost komplikovaném vztahu s Janem Špátou víte houbeles a tak je snadné mi ho podsunout jako dalšího člena "rodinného podniku KDT" jen proto, že to byl můj otčím. Špáta navíc nebyl v žádném "čele dílen". Další nesmysl.
Martin Vadas jako pedagog byl k nezaplacení, protože nás naučil zacházet s kamerou, což je taková ta věc, kterou se točí filmy. A dokonce, když ji někdo umí používat dokáže skrze tento um vyprávět ony "podstatné věci" tak, že výsledek nepůsobí jako nudná dvouhodinová změť informací, ale jako koukatelný tvar. Tvar, který k divákovi promlouvá obrazem, múzičností a dokáže ho oslovit nejen rozumově, ale i emotivně. Teď možná nevíte o čem mluvím, že jo? :) Nevadí.
Váš názor na mé filmy respektuji. Pokud jsou pro vás hodnotnými filmy nepovedené pokusy o resamplování stylu Karla Vachka či záležitosti plné snahy o disharmonii, vyvolávání konfliktu, antiřemeslo a nutnost dělat film za každou cenu "hlavně jinak", pak je naše výměna názorů zcela zbytečná, neboť evokuje debatu Turka s Laponcem, kteří se chtějí domluvit rádobystejnou řečí.
Experimentální a nové směry kinematografie jistě potřebuje. Právě v již zmiňovaných 90.letech byl pro ně na FAMU také prostor. Menšinový prostor. Teď, když se přerodil do většinového může to některým studentům či pedagogům připadat báječné. Ale tahle báječnost v limitované edici končí u bran Lažanu.
A venku zas jen ty rozteklý, insitní rádobyvtipnosti :)
Chápu, je to smutný, když vám a tomu co děláte moc lidí nerozumí...
Myslím, že jsme se dostali tak daleko, kam bylo třeba a je dobře, že jsi se Jakube rozhodl pro obsáhlejší reakci. Také by sis měl některé věci přečíst dvakrát, aby ses nenechal hned unášet emocemi. Rodinný podnik byla metafora pro tehdejší situaci a proto považuji zmíněné osoby za součást rodiny (viděl jsi Kmotra?). Tvůj vztah s otčímem není předmětem této diskuse, jisté je jen to, že katedře dominovala partnerská dvojice, k níž jsi patřil. Špátova nekomplikovaná poetika byla vnímaná jako nejvyšší meta - proto jsem o něm psal jako o autoritě, k níž se vztahovalo posuzování filmů. Tvojí frázi "Tvar, který k divákovi promlouvá obrazem, múzičností a dokáže ho oslovit nejen rozumově, ale i emotivně." opravdu nerozumím - podobné věty se psaly v normalizačních skriptech. Zkresluješ v tom, že na FAMU byl v devadesátých letech také prostor pro jiné směry kinematografie. Většina podstatných filmů tehdejší katedry ale vznikla NAVZDORY tehdejší situaci a často za cenu neuvěřitelných obstrukcí (a nechci z toho vinit tvoji maminku, to opravdu ne). Podobný omyl je, když tvrdíš, že se snaha o experiment stala dnes na KDT dominantní - znovu si zopakuj jednotlivé vedoucí dílen a vyjde ti z toho, že je zastoupené celé spektrum přístupu k dokumentu. Také by to chtělo, aby ses podíval na všechny filmy, které v rámci roku (několika let) na katedře vznikly - potom bys třeba přestal generalizovat. A měl bys přestat zjednodušovat: zatímco ty mluvíš o několika filmech, které se ti nelíbily (a z toho vyvozuješ razantní závěr), tak já mluvím o tom, že FAMU je v téhle zemi pravděpodobně poslední místo, kde lze k filmu přistupovat svobodně (a v jeho rámci může vzniknout tebou nepochopený film i slušný mainstream). Co se bude dít za branami Lažanu je už věc jednotlivých absolventů, ale FAMU nemůže být postavená jako škola, která učí vyrábět filmy na běžícím pásu jako cvičky (a to nepředpokládám, že si myslíš, že by FAMU měla být přípravka pro seriálové továrny). A co budou dál točit mi je srdečně jedno - třeba i ty dětinskosti, které jen podtrhují nevýznamnost české kinematografie.
Tohle jsem nasla v diskusi pod clankem o letosnim Famufestu na aktualne.cz - sama bych to nenapsala lip.
Myslím, že odchod diváků z projekce vítězných filmů v tomto případě skutečně vypovídá o úrovni filmů. V souvislosti s festivalem FAMU nelze v žádném případě mluvit o "masovém divákovi"; většina vítězných dokumentů má totiž tak zoufale malou výpovědní sílu, že je určena jen pro extrémně úzký okruh diváků - spolužáků a kamarádů tvůrců, kteří od těchto filmů de facto nic neočekávají - kromě jakéhosi vnitrofamáckého spiklenectví (pod dozorem legračního gurua pana Vachka). Z projekce neodcházeli žádní komercí zhýčkaní masoví diváci, nýbrž sami studenti školy. Vítězné žabky zůstali ve famáckém rybníčku téměř sami se svými nepovedenými výtvory.
Petr Kovanda
Přesto, že jeden z předchozách článků nebyl podepsán a nevím, na kterého anonyma reaguju, musím se vymezit proti nepravdivému tvrzení, že na katedře dokumentu se za mého vedení podařilo natočit "jiné" filmy jen NAVZDORY a ze cenu obstrukcí. Je to LEŽ. Katedra dokumentu byla na škole nejsvobodnější platformou tvorby a studenti mohli točit to, co chtěli. K tématu nekomplikované poetiky filmů Jana Špáty chci pisateli jen popřát, aby jako osobnost se svými komplikovanými filmy povyrostl alespoň do výše kotníků ostouzeného filmaře.
Vím, že to je hrozně nefér, že vystupuju anonymně, ale takový je život. K přetisknuté poznámce ze serveru aktualne.cz nemám co dodat: o tom, že na famufestu2007 vyhraly filmy KDT (včetně kategorie hraného filmu) rozhodla porota (Petr Král, Tereza Brdečková, Radim Hladík, David Jařab, Mária Procházková, Josef Valušiak a Ivan Vojnár) a pokud si přečtu ta jména, tak bych si dovolil nepředpokládat předpojatost. Navíc ten příspěvek zase všechno nesmyslně shrnuje pod jméno Karla Vachka - takže znovu i pro idioty, vedoucími dílen na KDT FAMU jsou: Adler, Janek, Mareček, Růžičková, Řezníček, Třeštíková a Vachek - nedémonizujme prosím!). Nechci obviňovat ani minulé vedení katedry ani nechci pochybovat o tvůrčí dráze Jakuba Sommera. Jde mi jen o to, abyste, milá Olgo a Jakube, pochopili, že Katedra dokumentu není pro to, aby učila mechaniku, kterou lze schovat pod množinu pojmenovanou řemeslo (tedy něco, co se recykluje a neinvenčně předává dál), ale o to, abyste i vy přistoupili na to, že je to jedno z mála míst, od kterého právě toto nelze očekávat, a že by nás jednotlivé studentské filmy měly vždy překvapovat - v dobrém i špatném. Proto jsem rád, že i Olga Sommerová výuku na katedře vnímala v tomto smyslu - to, že tomu tak v praxi povětšinou nebylo je pak jiná kapitola. Ale zde svoji roli skutečně mohl sehrát nešťastný výběr pedagogů (osoby povětšinou bez respektu) a spolupracovníků, s nimiž, jak jsem pochopil z výše uvedeného příspěvku, sám Jakub nechce mít nic společného. Pokud se shodneme na základním východisku - a to, že KDT je otevřeným prostorem, reprezentovaným autoritami v oboru a respektujícími různé přístupy k dokumentárnímu filmu včetně zdánlivě slepých cest - pak je mi jedno jestli katedru vede Olga Sommerová nebo Karel Vachek. Také jsem chtěl říct, že navzdory ironii, jíž se někdy dopouštím, si Jakuba i Olgy Sommerových vážím a přes náš rozdílný divácký vkus je jasné, že jejich filmy jsou v dějinách českého dokumentu neobejitelné. Jen bych si přál, aby podobně vnímali i "jiné" filmy. (Špátu neostouzím a jsem si vědom místa, které mu v české kinematografii náleží - jen jej po štollovsku neadoruji :-) Přeji vám dobrý nový rok.
Anonymnímu ex-spolužákovi: "Také by sis měl některé věci přečíst dvakrát, aby ses nenechal hned unášet emocemi."
Unášet se emocemi se nechávám povětšinou v kině. V této debatě to nehrozí. Pokud ti vyprávění obrazem, múzičnost
a oslovení diváka na emotivní bázi připadá jako atribut z normalizačních skript (slovo "normalizační" zde zažívá velkou renesanci) pak by možná bylo lepší se věnovat literární činnosti a nefušovat do filmu, který je právě na těchto atributech už přes sto let velkou měrou postaven.
Marně přemýšlím, které podstatné filmy vznikly na KDT v 90.letech navzdory vedení. NĚCO Z CARMEN? (Kopáčová), BYLO NEBYLO? (Vávra), POSITIVITA? (Kudláček), PANÍ LE MURIE? (Václav) VYNÁLEZ KRÁSY? (Najbrt) STANDARD? (Remundová) Nebo je snad řeč o filmech Jana Gogoly ml. a Víta Janečka?
Nejspíš ano. A třeba taky mezi ty "podstatnosti" patří i filmy Nory Nimrichtrové. :)
A co vlastně znamená ono "navzdory"? Jde snad o causu překračování výsledné metráže filmů dle diktátu Bílé knihy? To se ale dělo každému druhému studentovi včetně mě. Jan Gogola ml. má můj respekt a některé jeho filmy patří (alespoň částečně) určitě mezi ty podstatné. Nakolik byly točeny navzdory "režimu" nedokážu plně posoudit, ale v případě 100minutového filmu Nonstop, který byl natáčen a dokončován přes několik ročníků se nelze divit, že se nějaké VZDORY
stran pedagogů musely objevit. (Film 3.ročníku měl být dokončen ve 3.ročníku a mít maximálně 20 minut).
Ano, spousta nařízení a pravidel mělo zkostnatělé parametry, Studio FAMU nefungovalo jak mělo... atd. Ovšem KDT na tom byla velmi dobře, ve srovnání s KR výrazně lépe. Na režii bylo nařízeno točit cvičení Postup práce skutečně a doslova jako postup práce bez možnosti ho pojednat nějak jinak, kreativněji.
Na KDT mohl student točit co chtěl a většině svazujících zadání se tak vyhnout. Prostor pro experimenty byl, reprezentován zejména dílnou Karla Vachka, který
měl na katedře své místo ač představoval naprostý protipól ostatních pedagogů a nikdy nebyl odejit tak jako pánové Smyczek, Jakubisko, Kachyňa, Vadas a další
při nástupu Michala Breganta do funkce děkana. Studentům, kteří chtěli "myslet filmem" a ne hlavou byly dávány druhé šance - viz. opakování ročníku již zmiňované Nory Nimrichtrové, která byla na vyhazov a přesto mohla ještě jednou zkusit co dokáže.
Skutečně si nemyslím, že by FAMU měla být přípravkou pro seriálové továrny a je určitě důležité, že je to místo, kde lze k filmu přistupovat svobodně.
Problém je v poměru experimentů a onoho zmiňovaného "slušného mainstreamu", kterého je čím dál tím míň a míň, zatímco experiment posiluje.
Jakby taky ne, když FAMU vedou teoretici a experimentátoři spolu s několika podobně smýšlejícími, kteří operují na KR, KDT, KSS a pochopitelně na CAS.
Ano i na těchto katedrách jsou pedagogové "jiného vyznání", ale v jasné menšině.
A protože pedagogové přímo ovlivňují i kdo bude na FAMU studovat, všechno to do sebe včetně filmů z letošního FAMUfestu zapadá.
Anonym, neanonym - není tak těžké si tě domyslet. :)
Milý Jakube, vidíš, jaký jsi pěkný sekýrník. Začnu od konce, kdy hovoříš o pedagozích "jiného vyznání" - už tahle kategorizace je otřesná a raději by ses měl vrátit k svému původnímu dělení na dobré a špatné režiséry (respektive jejich filmy). Na KDT v současnosti působí lidé, které jsem už jmenoval, a tak jen znovu zopakuji, že tvoje přání redukovat současnou katedru za ďáblovu dílnu experimentálního filmu je úplně mimo skutečnost. Můžeš mi prosím tě vysvětlit, proč režiséry jako je Adler, Janek, Třeštíková, Mareček nebo Řezníček zařazuješ mezi pedagogy posilující experimentální naladění katedry. Pokud v tom budeš pokračovat, tak si opravdu nevidíš dál než na špičku nosu. Jak můžeš posuzovat poměr experimentů vůči jiným filmům, když jsi je neviděl? Jak můžeš soudit jen podle vítězných filmů famufestu nebo podle filmů vybraných na jihlavský festival? - je přeci na dramaturgii těch akcí, které filmy si z tvorby katedry vyberou a které ne. Proč pořád opakuješ stereotypní nesmysly o tom, že FAMU vedou teoretici a experimentátoři - podívej se znovu do Bílé knihy a vyjmenuj 10 povinných! předmětů, které by tu tvoji domněnku potvrzovaly - předem ti říkám, že je nenajdeš (jako dokumentarista bys měl být konkrétní a ne opakovat tři roky staré fráze). To, co ty haníš, má naopak svoji podstatnou stránku - díky FAMU konečně vyšly Dějiny filmu nebo Dějiny dokumentárního filmu - po těch otřesných brožurách z devadesátých let docela pokrok (o přístupu k aktuálním světovým filmům ani nemluvě). Nikdo nebrání studentům dělat "slušný mainstream" - nicméně rozuměj prosím tomu, že FAMU je jediné místo, kde se dělat nemusí, kde se musí respektovat i to hledání jiných cest. Je to opravdu jediné místo a všichni absolventi to pochopí, až začnou vyrábět pro televize. Tak proč na to místo útočíš? Opravdu bych si moc vážil toho, kdybys pochopil, že výchozí situace nemůže být "učme na katedře studenty dělat takové formáty, které se od nich budou po zbytek života požadovat", ale umožněme jim poznávat dokumentaristiku z různých stran. A nelikvidujme tu odvahu hned zpočátku omezeními a nařízeními, které ty tak vyznáváš. Nedávejme jim druhou šanci k tomu, aby se "normalizovali". Neponižujme je, nevyhrožujme jim, nevyhazujme je! Možná v těch posledních třech je ten rozdíl - a ten stojí za to hájit.
Předchozí komentář to dle mého vyjadřuje docela přesně - sám bych v žádném případě nechtěl, aby mě FAMU, potažmo KDT měla připravit pro TV zaměstnání v ČT (jiná televize dokumenty neprodukuje). Nepřijde mi vůbec těžké natočit třeba takový autorský portrét tak, aby se dramaturgům televize lívil, včetně statisíc diváků, kteří se naučili od dokumentu nečekat nic víc než popisnost. Řemeslo? V době digitálních kamer a digitálního střihu? S televizáckým štábem? Au. To nejdůležitější řemeslo mi dnes přijde, že je přemýšlení. Nad příběhem, tématem, smyslem, sdělením, sebou. Myslím, že na to se na KDT důraz klade. Natočit portrét pro ČT tak, že se postaví kamera a kdosi do ní vypráví svůj život, k tomu ostatně mnoho řemesla netřeba. A přemýšlení také ne.
Ad anonym 2: Já jsem ten poslední kdo volá po "televizárně". Ale ony jsou také ještě jiné filmy než jenom "televizárny" a "podstatné komplikované dokumenty", které teď tak hojně na FAMU vznikají.
Bohužel filmoví intelektuálové strkají často veškerý mainstream do jednoho pytle, což je jen jasnou známkou toho, že krom svých vod se přiliš neorientují. Pokud si myslíte, že jsem horoval za to, aby KDT připravovala studenty pro standartní TV prácičku, tak jste mě vůbec nepochopil. A jak z mých filmů patrno (jakkoliv se někomu mohou zdát dětinské a insitní :) já opravdu netočím tak, že postavím kameru a nechám do ní někoho vyprávět svůj život.
Milému anonymovi s pořadovým číslem 1:
Co se současných pedagogů KDT týče: Helena Třeštíková, Mirek Janek a Rudolf Adler pro mne reprezentují onen nově menšinový směr. Ostatní (povětšinou) noví pedagogové (a povětšinou z řad nedávných absolventů) od počátku konvenovali se současným hlavním směřováním nejen KDT, ale i FAMU obecně. (Mimochodem, proto tam také někteří z nich učí.) Jistě jejich filmařské styly se liší, ale smýšlení o celkovém ubírání školy shoduje s "novými pořádky."
Tvé tvrzení, že vyznávám omezení a nařízení je čistá dezinterpretace části mého předchozího komentáře. Netřeba vysvětlovat, stačí si znovu přečíst, co jsem už jednou napsal.
Filmy FAMU z poslední doby jsem opravdu neviděl všechny, ale nebylo jich zas tak málo, abych si nemohl udělat názor. Ten na několika vítězných filmech letošního festivalu skutečně nestojí.
Znovu opakuju, že naše debata je de facto nesmyslná, neboť každý reprezentujeme zcela jiný pohled na věc a film obecně. Nepochybuju, že ty jsi (pravděpodobně jako jeden z jejích hlavních spolutvůrců) s novou podobou FAMU spokojen.
Marná pomoc. Pro mne a mnoho dalších bude vždy lepší dobře udělaná dětinskost než zoufalý a neumětelský "hluboký" film. (Jakkoliv si těch skutečně podařených "hlubokých" filmů cením. Ale kolik jich je?)
A ten známý nešvar (přítomný už za dob mého studia), kdy každý druhý, kdo se nenaučil základy filmového řemesla, už od I.ročníku točil "jinak" a své neumětelství vydával za nepochopený experiment, zdá se sílí a sílit bude i nadále.
Proč se učit stupnice, když můžu na kytaru rovnou sypat kuličky a vydávat se tak za nově a neotřele smýšlejícího muzikanta, kterej to všem těm starej páprdům natře... :)
a už dost. howgh.
Čau Kubo, nevím jesis čet todle. Celkem přesně to vystihuje to neumětelství vydávaný za experiment. Článek napsala Kamila Boháčková, A2. Tak se drž. DD
Snímek studentky dokumentu Heleny Všetečkové s vachkovsky dlouhým názvem Rula, Ticho, Čumba Ladislav, doc. Karel Floss a další hrdinové našich demonstrací v roce 2007 vzbudil svou uvolněnou formou mezi diváky protichůdné reakce a ukázal, že nahodilé hromadění událostí bez promyšlené struktury k ničemu nevede. Tento rádoby dokument skládá vedle sebe záznam ze shromáždění na podporu umístění amerického radaru i demonstrace proti němu, do toho místy v černobílých záběrech promlouvá filmový amatér Vladimír Rula, kterého přeruší letní přednáška doc. Karla Flosse o současné filosofii, jíž dominuje pojem „Události“ a její procesuální charakter. Zkrátka kronika roku 2007 osobníma očima mladé dokumentaristky, dalo by se říct. Proč tomu ale věnujeme v A2 pozornost?
Všetečková totiž představuje pro současnou generaci začínajících dokumentaristů dost typickou formu alibismu, který se zaštiťuje povrchní znalostí převzatých filosofických konceptů, aby mohla předložit věc bez ladu a skladu a označit ji za novátorskou. Navíc je tato dokumentaristka některými českými kritiky oceňována (namátkou Famufest) a její nový dokument se objevil dokonce v soutěžní jihlavské sekci Česká radost (naštěstí ji nevyhrál). Skutečné novátorství přece staví na promyšlené koncepci, myšlence a znalosti kontextu, zejména dějin filmu. Z diskuse i v rozhovoru pro deník Dok. revue 3/2007 však jasně vyplynulo, že Všetečková žádnou podobnou koncepci nemá: „To, proč jsem ten film natočila takhle, je v podstatě z nouze, jelikož jsem chtěla točit úplně jiný film, a tohle jsem dělala jen tak... A pak z toho vznikl spíš seřazený materiál, než cokoliv jiného..., takže je to víc takové pozorování z roku 2007 než co jiného.“ A co si myslí dokumentaristka o problému radaru u nás? „Mě to moc nezajímá...“
Jenže, milý DD, to je vzájemné podporování se ve špatném východisku. Snímek Heleny Všetečkové je kontroverzní (protože jinou částí kritiků byl přijat velmi kladně a oceněn pak byl i na zmíněném famufestu07 - zatímco Jihlavu07 vyhrál poměrně konvenční film Poustevna), ale pro Jakuba se stal záminkou k příkrému odsudku současné FAMU (včetně otázek typu: kde jest smrdutá psí zdechlina zakopána), generalizuje a považuje Všetečkovou za reprezentativní pro současnou KDT. Což není pravda a myslím, že snad i Jakubovi po naší krátké konverzaci dochází, že svolávat blesky na KDT kvůli Všetečkové je nesmysl - aspoň do té chvíle než sám stráví týden na jejich klauzurách a pokusí se situaci nahlédnout v řádu celku. Podstata našeho sporu totiž neleží v rozdílných diváckých preferencích, ale v Jakubově potřebě proměnit svoje divácké zklamání v zjednodušující odsudky (FAMU dusí teoretici - KDT je jen pařeništěm experimentu apod.) Přispěvatel DD nás ovšem vrátil na začátek - opět nabíjí jedním filmem a střílí na celou katedru. Munice, kterou používá je ale trochu navlhlá, protože pokud by znal články a postoje Kamily Boháčkové tak by věděl, že rozhodně nesdílí Jakubovy postoje. Ostatně sama reprezentuje další Jakubem nenáviděné nonkonformní doupě jménem Cinepur. Jinak o "neumětelství vydávaném za experiment" slyšel od hrdinů své doby hodně i Proust než umřel na tuberkulózu.
Ahoj Jakube,
před chvílí jsem se bavil s pár studenty na chodbě Katedry dokumentu. Zmínili i tvůj blog a povídali jsme si o názorech, které nadhazuješ. Odkaz na tvůj text jsem již dostal před časem, ale teprve teď jsem si ho pořádně přečetl.
Asi ho ze tvé pozice chápu, ale nerozumím argumentům, některé mi připadají mimochodné.
1) STUDENTI/CENY. Osobně mám na starosti první ročník. Nejvíce zmiňuješ Helenu Všetečkovou, která teď na FAMUfestu dostala nějakou medaily. Tu jsem měl v Dílně před dvěma lety. Znáš však filmy, které natočili její spolužáci z tehdejšího ročníku - Ivo Bystřičan, Klára Řezníčková, Tomáš Weinreb nebo Jaroslava Bagdasarová? Viděl jsi více filmů od Lukáše Kokeše, Kláry Tasovské, Terezy Tary (Misařové), Rozálie Kohoutové, Jaroslava Kratochvíla, Veroniky Janečkové, Bohdana Bláhovce, Viery Čakányové, Jana Šípka, Tomáše Potočného, ad? To jsem vyjmenoval jen ty služebně nejmladší. Někteří z nich jsou třeba i více mezinárodně festivalově "úspěšní" než Helena. Jejich stylová i tématická pestrost je evidentní. Kdo tvrdí opak - jejich filmy neviděl. Na požádání ti půjčím DVD s klauzurními filmy prváků za poslední čtyři roky. Zajímalo by mě, co by si, po této mé malé FAMU přehlídce, napsal. Že nějaká porota na FAMUfestu ocenila film Heleny Všetečkové, které se ostatní filmy studentů na KDT podobají třeba jako tvorba nás dvou, bych opravdu nevěnoval velkou pozornost. Cena vypovídá více o složení poroty, než o čemkoli jiném. Vždyť olympiády v umění jsou tak legrační! Jakube, copak se dá ve filmu měřit - kdo nejrychleji doběhne, tak vyhrál?
2) PEDAGOGOVÉ. Píšeš, že Míra Janek, Rudolf Adler a Helena Třeštíková jsou menšinový směr. To ti řekli? Jako, že jsou utlačováni a smějí mluvit jen když je Vachek vyvolá? Připomínám, že ještě nedávno (před svou tragickou nehodou) zde učil Pavel Koutecký. Nechceš se tady stavit a zjistit aktuální situaci? Na konci ledna máme přijímačky, všechny tady potkáš. Dílnu má ještě Alice Růžičková a Martin Řezníček. Oba dělají od Vachka odlišné věci minimálně jako Třeštíková nebo Janek. A moje filmy, co mají společného s formou Vachkových? Kdyby si jen zažil - jak se na příjímačkách všichni hádáme. Jak rozdílné jsou názory. Už jen tím, že každý má jeden hlas, nedává se přednost jednomu směru. Koho konkrétně by si na KDT rád (pedagogicky) viděl + šel by to dělat?
3) ŘEMESLO. To si děláš legraci nebo to myslíš vážně, že dříve to na FAMU bylo lepší s praktickou výukou? Byli jsme přece spolu v ročníku. Mimo Vadase si na žádné intenzivní "praktikování" nevzpomínám. Můžeš teď nahlédnout do rozvrhu studentů, navštívit hodiny, promluvit s nimi. Můžu ti garantovat, že minimálně v prváku toho praktikování = "osahávání filmové řeči" - je více než bylo za nás. Podobný předmět jako měl Vadas - má teď na starosti Vít Klusák. Zeptej se aktuálních prvaček jestli po nich chce experimentální metaforické fotografie vlastního nitra, aleatorní videozáběry metafyzických dějů nebo opravdu probírají elementární pravidla kinematografického obrazu. Stejně tak se zeptej na moje vedení Dílny. Na požádání pošlu studijní materiály a zadání.
4)RETRO. Mrzí mě, že se ten výše diskutující student nepodepsal. Na rozdíl od něj si opravdu nevzpomínám na větší míru obstrukcí při vzniku filmů v devadesátých letech. Osobně jsem to nezažil. Připadá mi to pořád stejné. Největší bič musí mít studenti sami v sobě. Oni si vybírají - kde a jak nastaví kameru, kdy svůj záběr ustřihnou. Když na klauzurách nic nepromítnou, nejdou dál. FAMU je jen střecha nad hlavou. Místo setkání. Bezpečné akvárium - jen rybky se po čase mění, pořád však všichni plavou ve vodě. Je to stále podobné. Jestli to vnímáš jinak a voláš po "zlatých devadesátkách", tak tomuto retru opravdu nerozumím. Retro je jen variace starého žánru. Může být zábavné, chytlavé, poučené, ale je škoda, abychom poslouchali jen revivaly. A to si snad všichni studenti nebo absolventi KDT uvědomují (nebo by měli). Každý si volí své.
zdraví Martin Mareček
PS: Nemám aktuálně v novém bydlení internetové připojení, na mail se dostanu občas ve škole, takže jestli to se mnou budeš chtít probírat, klidně mi zavolej. Předpokládám, že moje číslo máš.
Ahoj Martine, díky za tvůj neanonymní a rozumný komentář.
Mám dojem, že z mé strany bylo už vše řečeno.
Můj článek byl o mém dojmu z vítězných filmů letošního Famufestu a o novém směřování celé školy a ona se z toho tady v komentářích pak stala "bitva" o KDT.
Někdo před tebou zde psal, (asi někdo ze současných studentů) proč stále zdůrazňuju řemeslo - dnes v době digitálních kamer a střižen. To je velmi úsměvné: Řemeslo není přece jenom naučit se zakládat do šestnáctky nebo střihacího stolu. Řemeslo režiséra znamená mimo jiné umět pracovat s výrazovými prostředky, ovládat základy dramaturgie, záběrovat, pracovat s herci - umět dostat myšlenku či emoci k divákovi.
Je možné, že studenty řemeslo učíte horem spodem - Já to v těch festivalových filmech moc neviděl.
Po "90tkách" jsem doslova nevolal. Bylo to jen zjednodušení. Nemyslím si, že FAMU byla tehdy ideální. S omezeními mnoha nařízení a neschopností Studia Famu jsem si užil dosytosti, tak jako všichni ostatní. Ovšem k ideálu má dost daleko i současná FAMU - a (nejen) pro mě zřejmě i dál, než za časů mého studia.
Nebudu tu samozřejmě citovat konkrétní výroky (proč taky mezi všemi těmi anonymy), ale pokud si myslíš, že je na éru Michala Breganta na škole ve filmařských kruzích nahlíženo pozitivně, tak moje zkušenosti a informace hovoří o opaku.
Nějak mi při psaní mých dojmů z Famufestu nedošlo, že na mě bude samozřejmě pohlíženo jako na syna bývalé vedoucí katedry a když jsem si tedy dovolil o Famu nepsat zrovna pozitivně bude to interpretováno jako že jsem motivován nějakou rodinnou zhrzeností. Ale kdeže. Navíc Olga odešla tenkrát ze školy dobrovolně...asi už tušila :)
Můžeš říct, že jsem těch současných filmů viděl málo - je to možné. Vítězné filmy z festivalu, ale byly vždy výkladní skříní FAMU a spojkou školy s veřejností. Navíc za těch několik let co už na škole nejsem jsem měl možnost vidět i další snímky současných studentů z celé školy a proto nemám moc co bych na svých názorech měnil.
Měj se dobře.
jns
Ahoj Jakube, na fakultě mě někdo upozornil na Tvůj text a následnou diskusi, tak jsem si to celé se zájmem i pobavením přečetl. Věci které bych přidal už tady myslím zazněly, tak jen drobnost na okraj: film Jaka čas (režie: Klára Doležálková), který ve svém textu charakterizuješ jako "pro mne nejlepší film festivalu" vzniknul nikoli na Katedře animace ale na Centru audiovizuálních studií v rámci stejnojmenného, nově konstituovaného oboru, který na FAMU existuje jako syntéza nových médií, teorie a konceptuálního umění, v každém případě jako jedna z několika podstatných dobrých věcí, které za érou Michala Breganta zůstanou. Zdravím, Vít Janeček.
Okomentovat